Sběratel umění nemůže být každý aneb jak může vypadat nejhorší investice?

“Investuju do umění” možná zní o trochu víc cool než “šetřím si na spořicím účtu”. Ale pokud chcete skutečně ušetřit nějaké peníze, případně si dokonce vydělat něco navíc, a ne jen machrovat, tak vám radíme zvolit spíš druhou možnost. Samozřejmě chápeme lákavou představu, že když si dneska za pár korun koupíte obraz od absolventa UMPRUMky, tak ho za dvacet let prodáte za miliony. Ale tak to obvykle nefunguje.

S největší pravděpodobností ten obraz nikomu neprodáte ani za padesát let a v lepším případě budete mít díky své investici navěky hezkou (nebo aspoň originální) dekoraci obýváku. V horším případě si plátno nechtěně prokopnete při stěhování, obraz vám zplesniví ve sklepě, nebo vám ho při oslavě narozenin polije kamarád červeným vínem.

Možná se rozhodnete, že na to půjdete od lesa a nebudete investovat do mladých umělců, kteří se ani nemusí nikdy proslavit. Rozhodnete se proto koupit časem prověřenou kvalitu. Pokud ale nemáte odpovídající kunsthistorické vzdělání, pravděpodobně tu prověřenou kvalitu nepoznáte.

Sympatický prodejce v antiku nebo na bleším trhu na vás zamrká a přihodí historku o tom, že tenhle kus ještě nedávno visel v Národní galerii, ale už se jim tam pro nedostatek místa nevešel. A protože oni mají konexe a dlouholetou zkušenost s prodejem umění, tak tenhle skvost měl to štěstí a skončil u nich v krámku. A když jste takový sympaťák se zájmem o umění, tak vám ho nechají za pět tisíc, protože hned vidí, že vy se v kumštu vyznáte.

Následně si s radostí a pocitem, že jste kulturní člověk, odnášíte domů bezcennou matlaninu, kterou prodejce za dvě stovky skoupil spolu s celou pozůstalostí nějaké nebohé babičky. Samozřejmě vám nechceme brát iluze, že se z vás stane světoznámý sběratel, mecenáš mladých umělců a boháč k tomu – i to se může stát. V takovém případě nám dejte vědět, až budete pořádat výstavu své sbírky a my se přijdeme podívat, jak se to dělá. :)