zpátky

Seriál o zajímavých a bizarních měnách

Proč může Severní Koreji stát hlávka zelí 50 euro?


Cestovatel a IT specialista mBank Aleš Gill už nás ve svých článcích o zvláštních světových měnách vzal do Uzbekistánu, Iráku, Číny a Indonésie. Dnes se vydáme do jedné z nejizolovanějších zemí světa, kde čas jako by se téměř zastavil, a to už před desítkami let.


První možnost vyzkoušet si placení v Severní Koreji jsem měl hned na letišti.  Plechovka jakési japonské sodovky mě stála 120 wonů. Podle oficiálního kurzu tedy zhruba 1 euro a 20 centů. Zaplatil jsem pětieurovkou, eura na wony jsem si neměl kde vyměnit. Nazpět jsem dostal 4 dolary. Zajímavé, ale už jsem na leccos zvyklý, takže mě to zas tak moc nepřekvapilo.


Na první zastávce našeho výletu u obří sochy Kim Ir-sena jsem za kytici, která se k památníku musí položit, platil 5 euro. Podobné to bylo i s jinými turistickými atrakcemi. Lístek na horskou dráhu stál 5 euro, vyjížďka na vyhlídku věže Čučche taky 5 euro. Jako turisté jsme navíc všechno platili výhradně průvodkyni.


Jaký byl ale oficiální kurz? Euro a dolar vycházely téměř jedna ku jedné, za oboje byste dostali něco  málo přes sto wonů. Například u plechovky limonády v hotelové lednici stála cena 50 wonů. Po nás za ni ale chtěli jedno euro. Výhodnější by tedy bylo platit v místní měně. Jenomže to nešlo. Turista si totiž v Severní Koreji nemůže peníze vyměnit jen tak.


Zelí za 50 euro
Jednou jsme při organizované procházce ulicemi Pchjongjangu narazili na obchod s potravinami, který měl některé zboží a ceny ve výloze. Voda: 2 000 wonů. Hlávka zelí: 5 000 wonů. Opravdu 20 euro za vodu a 50 euro za zelí? Ptali jsme se našich průvodců, ale ti nám žádnou odpověď dát nechtěli nebo spíš nesměli.


Jak to tedy je?
V Severní Koreji vlastně existují dvě paralelní měny. Oficiální kurz wonu je sice cca 100 wonů za euro/dolar. Takový won ale fyzicky neexistuje. Je to fiktivní měna, ve které jsou udávány ceny v obchodech, kde mohou nakupovat turisti a privilegovaná elita. Musí se zde ale platit v eurech nebo dolarech.


Místní obyvatelé, kteří nemají přístup k valutám, tj. převážná většina lidí v hlavním městě a 99 % těch, kdo žijí jinde, produkty z těchto obchodů nikdy neuvidí. Nedostanou se ani do restaurací, kam jsme chodili my. I v těch se dalo platit pouze zahraniční měnou.


Čím platí místní?
Pro běžné obyvatele tu je opravdový, nesměnitelný won. Takový, o kterém se venku moc nemluví. A neví. Za jedno euro dostanete přibližně deset tisíc takových wonů.


Všechno pak dává smysl. Hlávka zelí najednou stojí 50 centů, ne 50 euro. Tvrdili nám, že místní mají jídlo zdarma na příděl, ubytování zdarma, zdravotní péči zdarma, metro a autobusy jsou prakticky zdarma, školy jsou zdarma. A k tomu všemu dostávají plat, jakože kapesné.


Žijí si Severokorejci jako v ráji?
Některé zdroje tvrdí, že průměrný plat se pohybuje mezi 8–16 tisíci wonů. Jiné dokonce, že mezi 20–40 tisíci. Vezměme v úvahu vyšší cifru: Optikou oficiálního kurzu by pak obyvatel Severní Koreje vydělával 200–400 euro. Tak se to prezentuje navenek. V každodenní realitě života v Severní Koreji to ale jsou jen nějaká 2–4 eura.
 

Komentáře (0)

Vložit komentář